Didgeridoo již leží uvnitř stromu, který sní svůj Sen… přicházím, vnímám onen Sen… ruce a strom na sebe vzájemně působí. Strom v mých rukou sní svůj Sen a na povrch z něj vystupuje jeho esence, jenž je v něm ukryta – didgeridoo. Strom sám mě přivábí, mé chování orientuje síla jeho Snu. Dreamtime…
Vítám Vás.
Děkuji, že jste sem zavítali. Mé jméno je Radek a tyto stránky slouží k prezentaci mých výrobků, myšlenek a postřehů. S didgeridoo si zahrávám již pár letokruhů, včetně výroby. V současném časovém uspořádání mě přitahují tradiční aboriginské styly hry, a vše s tím spojené a naplňuje mě to radostí a úžasem. Tvořím s láskou a trpělivostí, ne však v duchu perfekcionicmu. Didgeridoo zůstává stromem, nikoliv plastové trubce podobné hrací zařízení. Dřevo je dřevem a tak se snažím, aby si strom-didgeridoo zachoval své tvarové charakteristiky i po opracování (cit: „Dokonalost je konceptem nepochopené celistvosti.“ J.Mahu). Tvořím s pokorou a vděčností, že vesmír je můj dobrý přítel a snažíce se mu naslouchat poznávám život. Kéž si vyberete z mých nástrojů ten, jenž při své jednoduchosti naplní Vás rozradostněním v každém dechu. Krásný den přeji.
Naslouchejte jak dřevo reaguje na vaši hru a najdete harmonii.
Naslouchejte jak vesmír reaguje na váš život a nejdete harmonii.
Didgeridoo (didjeridu) je označení vytvořený neaustralcem – balanda (bílým mužem) – jak nás nazývají domorodí australané, Aboriginci. Originální forma pocházející ze severovýchodu Arnhemské země se nazývá yidaki (yedaki, yirdaki), jiná kratší forma se nazývá mago. Tyto původní nástroje s sebou nesou i tradiční způsoby hry. Zjednodušeně lze jako didgeridoo označit jakýkoliv nástroj vyrobený ne-Aborigincem, ať už v Austrálii nebo kdekoliv v Mléčné dráze.
Na těchto stránkách se můžete setkat s didgeridoo, jenž jsou vyráběny v České republice, v Moravské bráně, a to metodou půlení dřeva, vydlabání dutiny a následného slepení. Používám naše nejtvrdší dřeviny jako akát, jasan, dub atd. Veškeré dřevo pochází pouze z přirozeně odumřelých stromů nebo větví. Nezničím strom, jenž pro nás koná a ještě může ve své trpělivé lásce vykonat toliko dobrého. Vždyť kyslík, jež dýcháme, je pro nás nepostradatelný, nehledě na to, jaký prostor lásky nám rostlinstvo vytváří. Dech je portálem nekonečnosti. Z četných případů pránistů či dlouhodobě se postících se lidí je vidno, že lze přežít bez potravy či dokonce i vody, ale nikoliv bez dechu. Dovolím si nyní uvažovat, že snad každý to v životě zažil, onen pocit, kdy stojíce vprostřed vlhkých lesů či snad po brzkém procitnutí ráno na louce, pouhý nádech čistého a osvěžujícího vzduchu v člověku vyvolá vlnu radosti, nadšení, uspokojení, vděčnost – mysl je klidná jako nezčeřená hladina a duše mluví hlasem srdce. Stromy rostou, procházím kolem a mávám na rozloučenou. Sbírám jejich odumřelá těla a primitivními lidskými nástroji je transformuji do hudebních nástrojů – kde termit nepomůže, tak zapotřebí je lidských udělátek, šmidlátek a bouchátek.
Záměrně neumisťuji na tyto stránky sekci, kde bych se zabýval podrobněji představením sama sebe. Věřím, že skrze slova, jenž zde vkládám, je jedinec schopen mě pocítit.
Vše, co jsi člověče až doteď přečetl a snad se dočteš i v navazujících sekcích, vychází z mého nynějšího pochopení skutečností a zítra, navštívíš-li mé stránky, může zde již absentovat.
Radek Schwarz, 08/2017
